V roce 1908 tu železničář Zacharias Lewala zvedl ze země kamínek, který se ukázal být diamantem. Za pár let stálo uprostřed pouště německé městečko s kasinem, nemocnicí i první rentgenovou stanicí na jižní polokouli.
Diamanty došly a Kolmanskop osiřel. Poušť si od té doby bere město zpátky — pokoj po pokoji. Dveře se otevírají dunám, ne lidem.
Chodit dnes vybydlenými vilami po kolena v písku je zážitek mezi krásou a melancholií. Přesně ten druh místa, kvůli kterému cestuju.